Crossdressing za Císaře pána aneb Případ pana B.

Elsa B (1888? – ?) státní úředník, pacient Emila Gutheila

Emil Gutheil (1889-1959) se narodil v Čerlanech nedaleko Lvova, které byly původně součástí Polska, pak náleželi Rakouska-Uhersku a nyní jsou součástí Ukrajiny. Vzdělání získal na Vídeňské Univerzitě. Stal se neurologem-psychiatrem na univerzitní Psychiatrické klinice a jeho učitelem byl psychoanalytik Wilhelm Stekel (1868-1940), kterému se připisuje vznik pojmu „parafilie“.

Na začátku 20. let 20. století přišel za Gutheilem tehdy 34 letý trans-muž, kterého Gutheil označuje pouze jako „Elsa B“. Ve svých poznámkách uvádí, že:

„Případ 70. Úvodní poznámky: Tato pacientka souhlasila s analýzou pod jednou podmínkou: že v žádném případě nebudeme ničit její zvláštní sexuální touhy. Přála si pouze získat naši pomoc při získání povolení od policie nosit mužské oblečení.“

B byl vládní úředník a hrál na housle. Přestože tam byl pouze proto, aby získal podporu při získání Transvestitenscheinu, zákonného povolení ke „cross-dressingu“, zúčastnil se celkem 33 sezení, během nichž o něm psychoanalytik stále mluvil jako o „ní“ a jako o „ženě“. Otec B. zemřel, když byly dítěti dva roky, a B. byl odmítnut matkou, která si přála chlapce, vychovávali ho tedy prarodiče. Druhý manžel jeho matky opakovaně říkal B., že je ošklivý. B se od puberty oblékal jako muž a močil vestoje. Měl krátké vlasy v mužském stylu. Náboženské skrupule mu bránily v sexu se ženami (což by ostatní považovali za „homosexualitu“) a osobní vkus zas v sexu s muži. Nošení mužského oblečení ho eroticky vzrušovalo, dokonce až k orgasmu. Při nošení mužského oděvu „mě opouští velká tíseň a místo pocitů méněcennosti se cítím svobodný a lehký“. B se vnímal jako otec rodiny.

Po vypuknutí války v roce 1914 byl B. podezřelý ze srbské špionáže a na ulici byl surově zbit. Tehdy poprvé prosil policii o Transvestitenschein, aby mohl legálně nosit mužské oblečení. Byl na šest dní zadržen, nejprve ho vyšetřoval policejní chirurg a poté psychiatr. Transvestitenschein však nedostal.

Gutheilův článek o B. byl zařazen jako XVI. kapitola Stekelovy knihy o fetišismu. Oba psychoanalytici kritizovali Hirschfelda za to, že přehlíží latentní homosexualitu jako důležitý faktor transvestismu, ačkoli, jak upozorňuje Bullough, každé popření homosexuality považují za přiznání. A to navzdory Gutheilově závěrečnému obratu, že

„transvestitismus je zakotvením pacientčiny heterosexuality, s tím rozdílem, že místo zakázaného incestního objektu se upnula na symbol : oděv. … Hlavní příčinou útěku je aktivní kastrační komplex vyjádřený zjevně sadistickou fantazií“.

Stekelova kniha se jmenuje (v překladu) Sexuální aberace: Fenomén fetišismu ve vztahu k sexu Jeho myšlenkou bylo systematizovat strukturu všech parafilií jako jeden celek podle modelu fetišismu. Reagoval tak na biologicky orientovaný model sexuálních zprostředkovatelů Magnuse Hirschfelda. Transgenderová orientace B. však do tohoto modelu nezapadá.

Došli k závěru:

„Navzdory nápadné vnitřní podobnosti s fetišismem nemůžeme transvestitismus považovat za formu skutečného fetišismu. Jedná se o zvláštní formu nutkavé neurózy, při níž je pacientova touha po genitálu druhého pohlaví přesunuta na oděv.

Transvestita se spokojí s tím, že vypadá jako příslušník opačného pohlaví; používá oděv, aby měl ve fiktivní proměně, které dosáhl, nějaký zárodek reality. Zatímco fetišista rekonstruuje infantilní scénu a stává se znovu dítětem, aby zažil něco určitého, transvestita promítá své přání do budoucnosti a očekává velký zázrak, zázrak své sexuální metamorfózy.

Fetišismus je tedy retrospektivní a transvestitismus prospektivní.“

Nevíme, zda byl B. udělen Transvestitenschein.

Havelock Ellis ve vydání svého Eonismu z roku 1928 uvedl čtyřstránkové shrnutí Gutheilovy kapitoly. Považoval B. za „ženského eonistu“.

V roce 1937 byl losangeleský psychoanalytik Ralph Greenson ve Vídni, kde ho analyzoval Wilhelm Stekel. 12. března 1938 však došlo k Anschluß Österreichs, nacistickému převzetí Rakouska. Stekel se svou ženou okamžitě uprchl přes Švýcarsko do Anglie, kde v červnu 1940 ze zdravotních důvodů spáchal sebevraždu. Greenson se vrátil do Los Angeles. Gutheil v roce 1937 emigroval do USA, kde založil Asociaci pro rozvoj psychoterapie a časopis American Journal of Psychotherapy.

Co se stalo s B ve Třetí říši nevíme.


Zdroje v originálném znění:


Emil Gutheil. “XVI. Analyse eines Falles von Transvestitismus,” in Wilhelm Stekel. Der Fetischismus, vol. 7, Störungen des Trieb- und Affektlebens. Urban & Schwarzenberg, 1923: 534-570. Translated by S Parker: “Analysis of a Case of Transvestism” inSexual Aberrations: The Phenomena of Fetishism in Relation to Sex. John Lane The Bodley Head Ltd, 1930: 281-318.
Havelock Ellis. “Eonism” In Eonism and Other Supplementary Studies, Random House, 1928: 17-23.
Vern L. Bullough & Bonnie Bullough. Cross Dressing, Sex, and Gender. University of Pennsylvania Press 1993: 214-6.
Clare L Taylor. Women, Writing, and Fetishism 1890-1950: Female Cross-Gendering.Clarendon Press, 2003: 90-3.
Patricia Gherovici. Transgender Psychoanalysis: A Lacanian Perspective on Sexual Difference. Routledge, 2017: 48-54.
Katie Sutton. Sex between Body and Mind: Psychoanalysis and Sexology in the German-speaking World, 1890s–1930s.University of Michigan Press, 2019: 186-7, -191.


Poznámka autorky:

Navzdory cisplainingu, misogynii Stekelové a Gutheila je škoda, že tento případ není známější. Skutečné osoby, které stojí za případovými studiemi Sigmunda Freuda, byly identifikovány a víme, co se s nimi stalo později. V případě B. to nevíme.

Je povzbudivé, že B. nechce být „vyléčen“. Je a chce být mužem, ale mužské hormony budou k dispozici až koncem 30. let.

Zcela otevřeně také říká, že mužské oblečení považuje za erotické. Je neštěstím sexuologie a psychoanalýzy, že se stalo dogmatem, že a) ženy nejsou fetišistické, b) převlékání žen je pragmatické, nikoli transvestitické – že tak činí, aby získaly lepší práci a/nebo se provdaly za ženu, nikoli jako cíl sám o sobě. To samozřejmě vymazalo z diskurzu a z historie, nikoli však z reality, mnoho osob s přiřazeným ženským rodem.

Tak se stalo, že jsme si museli počkat na Louise Sullivana v 80. letech a Pata Califia v 90. letech, aby nám vysvětlili, že pro některé transrodové muže může být pánské oblečení erotické.


Autorka: Zagria
V originále publikováno na blogu: A Gender Variance Who’s Who
Překlad: Zuna